Květa Ciznerová.
K Brusce 4
160 00 Praha 6,Czech Republic
tel-fax: +420 233323592, 724 219 602 .e-mail: tcizner@seznam.cz

 


Home

O mě

E-mail


Několik slov o zpěvu

 

 Proč dochází k podceňování hlasové techniky

 Za klavír s úmyslem podat umělecký výkon nikdy neusedne člověk, který postrádá jakékoli základy hry na tento nástroj, do sedla závodního koně  se nepohrne člověk, který na koni nikdy neseděl, a stejně je tomu s mnoha dalšími obory, kde základem je dobře zvládnout  „řemeslo“. Nevýhodou a dá se říci neštěstím všech lidí, kteří se rozhodli zabývat se zpěvem je, že zpívat může podstatě každý, kdo má alespoň trochu hlas a sluch. Bohužel je tisíc více či méně dobrých způsobů  jak zpívat špatně, ale jen jeden jediný je správný. Hlas se prostě ozve i když je tón nasazen chybně, což pochopitelně velmi ztěžuje  možnost zjistit, zda zpíváme dobře, či ne. (Kdyby se ozval pouze dobře utvořený tón, bylo by na mnohých scénách a jevištích – zejména českých - „ticho jako v kostele“.)

 Další zradu představuje tzv. „vnitřní sluch“. Znamená to, že zpívající člověk svůj hlas vnímá a slyší naprosto odlišně, než jeho okolí, které ho vnímá tzv. „vnějším sluchem“.  Dochází tedy k obrovské disproporci mezi tóny, které si myslí že vyprodukoval a tím co se venku skutečně ozve. Proto se často setkáváme s tím, že čím člověk zpívá hůře, tím si o sobě více myslí. Platí totiž zásada, že čím se lépe slyšíme my sami, tím méně nás slyší naši posluchači, protože zpíváme tzv. „do sebe“ a ven již téměř žádný hlas nevyjde. Proto i zdánlivý „bourák“ (velký hlas), který není podepřen dobrou technikou není na koncertě slyšet dále než do druhé či třetí řady. Sám má ovšem pocit, že by mohl svým hlasem bourat zdi.Také barva hlasu je absolutně zkreslená a směrodatný pro nás může být pouze kontrolní poslech nahrávky. Mylné může být i vnímání intonace, která se také často rozchází s naším dojmem. To jsou ty často nevysvětlitelné dohady, kdy zpěvák je přesvědčen, že zpíval čistě, ovšem vinou špatné techniky byly jím vytvořené tóny tzv. „ohoblované“, čili zbavené části alikvotních tónů. Následkem toho měly jeho posluchači k dispozici opravdu pouze falešný zpěv. (Pokud si ovšem zpěvák poslechne falešně zazpívanou kontrolní nahrávku, a přesto se dále hádá že zpíval čistě, nemá cenu se s ním dále zabývat, neboť je jasné, že postrádá hudební sluch.)

 Dobrá pěvecká technika je však více než záležitostí sluchovou, záležitostí zažitých pocitů. Dobrý zpěvák se dá s nadsázkou přirovnat ke slepci (protože absolutně nemůže spoléhat na svůj vnitřní sluch), kterého jeho slepecká hůl (pěvecká technika) dovede ke kýženému cíli (perfektnímu pěveckému výkonu). Protože při dobrém zpěvu většina hlasu vylétne ven, nemůže se zpěvák bohužel „kochat poslechem svého hlasu“, jak je tomu v případech zpěváků špatných. Odměnou je mu však nepopsatelně krásný pocit z dobrého zpěvu kdy sluchový zážitek je nahrazen zážitkem pocitovým (člověk, který se mu nikdy nepřiblížil si ho pochopitelně nemůže umět představit), potlesk diváků, uznání, po mnoho let přetrvávající funkční hlas a mnoho dalších výhod, o kterých se ještě zmíním v následující kapitole.

 

next